4. srpna 2017

Můj čtecí koutek


Myslím, že snad každý knihomol touží po svém vlastním čtecím koutku, kde by se mohl zašít před celým světem a jenom se pouštět do nových dobrodružství společně se svými hrdiny. Ani já nejsem výjimka, už od mala jsem byla fascinovaná pracovnami, kde jsou obrovské knihovny, plné všemožných knih, a křeslo, které přímo láká aby se do něj člověk zavrtal a při dlouhých zimních večerech z něj nevytáhl paty.

Bohužel, nikdy jsem neměla možnost takový svůj čtecí koutek vlastnit (to vlastně ani tu pracovnu, ale to sem teď nepatří :D). Vždycky jsem si říkala, že až budu "velká" tak si něco takového pořídím. Bohužel to "až budu velká" je něco jiného v 10 a něco jiného v 26. A tak sice už asi velká jsem, ale rozhodně jsem nesplnila všechno to, co jsem si na svou dospělost v dětství naplánovala.
Když jsem se ale dneska zamýšlela, jak by vlastně takové moje čtecí místečko mělo vypadat, zjistila jsem, že je to pro mě něco tak mýtického, že vlastně ani nevím, co chci...
Jasně, to moje vysněné křeslo, které vás k sobě láká jako siréna a vy víte, že nemůžete jinak, než se do něj zahrabat, je sice skvělá myšlenka, ale trochu těžší je pak dát něčemu vysněnému nějakou reálnou formu. Vlastně jsem si u toho připadala tak trochu jako Mášenka a tři medvědi - ani velké ani malé, tak akorát měkké a především funkční. Nikdy jsem nebyla typ člověka, který miluje moderní design, ale spíš tíhnu ke starému s takovým tím puncem starých tmavých pracoven (ta pracovna mi nedá spát, sice nevím na čem bych v takové pracovně pracovala, ale i tak :D). Pak se zas projevila moje racionální stránka, která moc dobře ví, že díky svému čtyřnohému kočičímu společníkovi a jeho zrzavým chlupům, bych rozhodně neměla mít nic tmavého, protože jestli si myslím, že to bude můj čtecí koutek, tak si můžu být jistá, že jeho to bude vyvalovací koutek.  Ale zpátky k věci, po urputném hledání jsem nakonec na webu Biano.cz našla křeslo, které vlastně vůbec nemá punc tajemna, netuším jestli je správně měkké, ale já ho prostě miluju! :D

No a u křesla to samozřejmě nekončí. Bez knihovny, by se to asi nedalo ani nazývat čtecím koutkem. Naštěstí co se týče knihovny, nejsem asi tak náročná jako u křesla a to vybírání mi zabralo vážně jenom chviličku (chápejte, v porovnání s tím křeslem, jinak to zase trvalo věky :D). Jelikož jsem minimalista a bílou knihovnu už mám (plánuji brzo udělat bookshelf tour!), nebylo moc dlouho nad čím váhat. A jelikož mám doma poměrně vysoké stropy, byla by škoda toho nevyužít a přesně tahle knihovna všechny mé požadavky dokonale splnila! 
Takže když už mám tedy ten, na mě až podivně světlý, čtecí koutek vybraný, jaká by byla první kniha, která by mi zaplnila knihovnu?
V současné době se vážně nemůžu dočkat Růže & dýky, pokračování skvělé Pomsty & Rozbřesku, kterou tak napjatě očekávám, že už tím začínám být opravdu otravná. Nicméně jsem vážně zvědavá, jestli si závěr této duologie zachová všechno to skvělé, co čtenáři nabízel první díl.
Pokud se chcete podívat, co je pro mě must-have, můžete nahlédnout do mého wishlistu na Martinus.cz. Pokud máte i vy svůj wishlist, určitě se pochlubte! Ráda se nechám inspirovat :)

Abych to nějak shrnula, jak se ukázalo, můj vysněný čtecí koutek by vůbec nebyl tmavý a tajemný, ale až přehnaně světlý a holčičí. Nevím, co by na to řeklo moje mladší já, které mělo tak velkou zálibu v tajemných pracovnách :D
A co vy a váš čtecí koutek? Jste na tom jako já a po nějakém stále jenom toužíte? Nebo už se vám povedlo si nějaký vybudovat?


Inspiraci pro svůj čtecí koutek můžete hledat na:


A pokud jste stejní blázni jako já a rádi si pořád děláte nějaké seznamy, zkuste wishlist na:



5. července 2017

Blogtour 2017 | aneb zpověď autorů...


Je tomu už rok, co jsme s Melindou a Ivccou pořádaly blogtour. Tenkrát jsme moc nevěděly do čeho jdeme a i přesto, jsme si to užily natolik, že jsme se rozhodly to letos zopakovat!

14. června 2017

Recenze | Pomsta & Rozbřesk


Jako malá jsem milovala pohádky Tisíce a jedné noci. Pohádka ve které chytrá Šeherezáda přežije díky síle příběhů, mě prostě nepřestával fascinovat. Uplynulo mnoho let a já v podstatě zapomněla, že jsem někdy něco takového hltala s dětskou zvídavostí. Když na podzim kniha vyšla, věděla jsem, že ji rozhodně musím mít, i když čas na čtení nebyl. Teď ale konečně nadešla ta správná chvíle, připomenout si, co všechno dokáže síla příběhu... 



11. června 2017

Recenze | Poušť v plamenech





Pamatuju si, jak jsem v New Yorku okukovala nádhernou obálku neznámé autorky a pohrávala si s myšlenkou, že by to mohla být ta pravá kniha, kterou bych si ze své cesty mohla odvézt domů. Nakonec jsem se koukla do peněženky a knihu tam nechala. Ani si neumíte představit, jak moc mě to pak zpětně mrzelo, o to víc, že se tenkrát jednalo o knihu podepsanou autorkou... Rok uplynul, a kniha vyšla i u nás a mě čekalo další váhání, zda už je ta správná chvíle. Bylo to na Světě knihy a já tentokrát neodolala (bohužel se už teda nejednalo o podepsanou knihu :D) a můžu Vám říct, že bych si za to svoje hloupé rozhodnutí "nekoupit", teď nejradši pěkně nakopala...

25. listopadu 2016

RC Recenze | Stránky světa



Na Stránky světa jsem se těšila jako malá. Už když se na knihu podíváte, máte pocit, že vás čeká něco magického. Když pak člověk zjistí, že celá kniha je o světě, kterému vévodí knihy, nemůže to žádného knihomola nechat chladným. Řeknu to narovinu, má očekávání byla obrovská. Čekala jsem něco epického, něco, co mě nenechá ani vydechnout a bohužel přesně tohle se nestalo. Vezmeme to ale hezky popořádku…